Díky

Díky

Mámin šepot, malý klouček v klidu poslouchá
Ticho, - temno, pod víčky,
přes most bílé ovečky
a spánek bezstarostný zahalil se noci do roucha.
*

První dotek,  pusa a její  krásné na nosíku pihy, 
Dotek letmý, - a v opojení stínu svíčky záře,
jak zapomenout na rumělku tehdy mladé, krásné tváře….
i svět pubertální, kdy láska, štěstí, bolest,  působily stejné rýhy?

*

Ach! - kdy to bylo? - mámin šepot -  byl jsem ještě maličký
ano, ano čas to odnes, voda teče, osud pílí
miluji však  onu skromnou chvíli
kdy náhodou -  snad – opět - přihodí se vlhko pod víčky

Epilog 

Bože -utíká to s němcem v zádech, nebo to byl Angličan?

Alzhaimer či Parkinson, co tenkrát se mnou popíjeli whisky?
Ach! Vzpomínám si přeci! To On byl, kamarád můj blízký,

Vždyť bez rozdílu každý, míříme i s věncem, do těch stejných bran.