Má láska toulavá

Když vracíš se domů,

vždy u dveří milá.

Pohlédneš do očí,

co bude k snídani?

Ta lenivá rána,

já miluji zcela.

Zeptám se v úsměvu,

jak jsi se měla?.

Ve stínu verandy,

až káva zavoní.

Jsi ráda a schoulená,

přítulně do klína.

Hřeješ mne ze spaní,

vždy svůdně, a jiná.

Jsi moje štíhlá,

nádherná kočka.

Že na mne promluvíš, 

chtěl bych se dočkat.

Vždyť osud nás spojil,

a s láskou v ústrety.

Že rádi se máme,

jsem já i ty.

Ve snách a beze mne,

v huňatém kožíšku.

Teď v úkrytu číháš,

nejspíše na myšku. :-)